Posledních pár dní mě doslova pronásleduje reklama na crowdfundingovou kampaň románu Fionn. Myslím, že představuje krásný příklad toho, proč není dobrý nápad vydávat si coby nezkušený autor knihu sám.
Podívejme se na jeden z úryvků, které mají čtenáře nalákat k podpoře. Když autor tuto pasáž vybral, zřejmě má pocit, že je dobrá, logicky jí také nejspíš věnoval větší péči než zbytku textu.

"Arwythna se učila novou věc – stopování v čase. Každý, kdo se pohybuje časem, zanechává za sebou stopy. Úplně stejně jako každý, kdo se pohybuje lesem, stepí či pouští. Každý pohyb zanechává stopy. A záleží pak už jen na dvou věcech. Jak chytrý je ten, kdo se pohybuje, v tom, aby za sebou zanechal co nejméně stop a jak chytrý je ten, kdo ho stopuje a kolik stop si všimne. Každý další pohyb pak zanechává další stopy a v různých časech a na různých místech stopy vydrží různou dobu. Přesně tak jako v lese nebo na poušti. Kudy projde tisíc lidí, těžko už budete hledat stopy toho prvního. A kudy se přežene bouře, těžko zanechá stopy neporušené. Vítr času je přitom stejně vrtkavý, jako ten vítr venku, který si pohrává s našimi vlasy."

Okamžitě si všimneme extrémně chudé slovní zásoby a neustálého opakování těch samých slov, někdy dokonce i celých frází. Ať je to lépe vidět, zvýrazněme si slova "pohyb" a "stopy" a jejich varianty:

"Arwythna se učila novou věc – stopování v čase. Každý, kdo se pohybuje časem, zanechává za sebou stopy. Úplně stejně jako každý, kdo se pohybuje lesem, stepí či pouští. Každý pohyb zanechává stopy. A záleží pak už jen na dvou věcech. Jak chytrý je ten, kdo se pohybuje, v tom, aby za sebou zanechal co nejméně stop a jak chytrý je ten, kdo ho stopuje a kolik stop si všimne. Každý další pohyb pak zanechává další stopy a v různých časech a na různých místech stopy vydrží různou dobu. Přesně tak jako v lese nebo na poušti. Kudy projde tisíc lidí, těžko už budete hledat stopy toho prvního. A kudy se přežene bouře, těžko zanechá stopy neporušené. Vítr času je přitom stejně vrtkavý, jako ten vítr venku, který si pohrává s našimi vlasy."

Stejně bídné je to s formulacemi jednotlivých vět. Nebylo by přitom nijak těžké vymyslet lepší varianty – když ne elegantnější či logičtější, pak alespoň jazykově bohatší.

"Jak chytrý je ten, kdo se pohybuje, v tom, aby za sebou zanechal co nejméně stop a jak chytrý je ten, kdo ho stopuje a kolik stop si všimne."
Jak dobře dokáže kořist své stopy zahladit a jak pozorný je její lovec.

"Každý další pohyb pak zanechává další stopy a v různých časech a na různých místech stopy vydrží různou dobu."
Vše zkrátka zanechá nějaký otisk. Ten někde záhy zmizí, jinde coby trvalá a nesmazatelná připomínka zůstává.

"Kudy projde tisíc lidí, těžko už budete hledat stopy toho prvního."
Pod nohama davů se stopy jedince rozplynou, (...)

"A kudy se přežene bouře, těžko zanechá stopy neporušené."
(...) rozmetá je i vír bouře.

Pokud vás s rukopisem odmítají, může to být smůla; stejně tak dobře ovšem může jít o signál, že zatím nepíšete tak, aby to stálo za vydání. Tento autor je zjevně na začátku, řemeslo je zcela nezvládnuté. Jde-li jen o ego, pak je samonáklad tou správnou cestou, pokud chce ovšem dobře psát, představuje tento text startovací bod, nikoliv vítězný finiš.

P. S.: pokud se chcete o úskalích samonákladu dozvědět víc, přečtěte si obsáhlý starší článek Proč je samonáklad (téměř vždy) cestou do pekel.