Dá se psaní naučit?

Dá se psaní naučit? Pokud jste se s touto otázkou někdy setkali, nejspíš pod ní byla značně vyhrocená diskuze, která nikam nevedla. Někteří trvali na tom, že absolutně ne, jiní křičeli, že samozřejmě ano. Co si z toho vzít? A proč jsou obě strany tolik přesvědčené o své pravdě?

Pojďme si to rozebrat. Ať se budeme bavit o čemkoliv, míru své způsobilosti, tedy to, jak jsme v dané oblasti zdatní a dobří, si můžeme představit jako osu – na jedné straně je naprostý elév a neumětel, na druhé mistr. My budeme vždy někde mezi těmito extrémy. Pokud danou dovednost rozvíjíme a trénujeme, posouváme se doprava, pokud se jí nevěnujeme, případně pokud nás opouštějí síly, hloupneme, stárneme apod., zůstáváme na místě, nebo dokonce „sklouzáváme“ doleva.

 

Na této ose si dále můžeme představit startovní bod a maximum. Startovní bod odpovídá tomu, jak dobře danou činnost ovládáme ve chvíli, kdy s ní začneme, jak nám jde nebo nejde sama od sebe. Maximum pak označuje to, kam se s dostatkem času a úsilí můžeme dostat. Oba body se mohou překrývat s konci osy, u většiny lidí a většiny dovedností to tak ale nebude. K něčemu máme vlohy, v jiné oblasti jsme naprostý „antitalent“; někde můžeme dosáhnout zásadních pokroků, jinde budeme plýtvat časem.

 

Vzdálenost mezi levým extrémem osy a startovním bodem můžeme označit jako „nadání“, vzdálenost mezi startovním bodem a maximem potom jako „potenciál“. Nadání je vrozené, o naplnění potenciálu se musíme přičinit sami.

 

Čímž se dostáváme k jádru věci. Intuitivně se může zdát, že nadání a potenciál spolu souvisí, tedy že když mi něco jde, můžu se v tom ještě podstatně zlepšit, a naopak, pokud jsem na něco „levý“, nemá smysl, abych s tím ztrácel čas. Za tu dobu, co učím – když budu počítat tvůrčí psaní, divadelní improvizaci i angličtinu, je to nějakých dvacet let – jsem se ale mohl nespočetněkrát přesvědčit, že to tak není. Je pravda, že některé kombinace jsou častější než jiné a že většina z nás je ve většině věcí špatná, ale může se alespoň mírně zlepšit, opakovaně jsem však zjišťoval, že jsou ve společnosti přítomny všechny myslitelné varianty. Na kurzy mi přišli účastníci, kteří měli vlohy, ale nedokázali se posunout ani o píď, i ti, kteří se na začátku jevili jako absolutní „zoufalci“, ale měli obrovský potenciál a během měsíců a let se neustále zlepšovali. Míru nadání obvykle poznáme rychle, potenciál se ukazuje postupně a na začátku ho nijak odhadnout nelze.

Není proto divu, že jsou si někteří tak jistí. Pokud člověk vychází jen z vlastních zkušeností a pokusil se za život ovládnout pouze pár dovedností, mohl z výsledků nabýt dojmu, že je to vždy tak, nebo onak. Nejpravdivější odpověď na otázku, zda se psaní (či cokoliv jiného) dá naučit, ovšem zní – záleží na dotyčném. Někteří se mohou posunout výrazně, jiní jen trochu, a ještě další vůbec.