Proč funguje Breaking Bad (Perníkový táta)

Proč funguje je rubrika, kde se dívám na známý film nebo seriál a vybírám pár věcí, v nichž je z vypravěčského hlediska neobvyklý. Nejedná se tedy o vyčerpávající analýzu, nýbrž o upozornění na několik zvláštností, ze kterých se jako vypravěči můžeme poučit.

 

Seriál Breaking Bad má celou řadu zajímavých aspektů, v tomto článku se ovšem zaměříme pouze na proměnu hlavní postavy. Ta má totiž mnohem víc rovin, než by se na první pohled mohlo zdát.

Z amatéra profesionálem. Walter White je geniální chemik a výrobu pervitinu má v malíku, v „oboru“ jako takovém je však naprostým nováčkem. V tomto prostředí se neorientuje, dělá chyby, několikrát o chlup unikne smrti či dopadení. Díky své inteligenci, a také díky notné dávce štěstí, se ovšem postupně vypracuje na drogového „bosse“; v hierarchii, kde byl původně na té nejnižší příčce, se vyšplhá až na vrchol. V jeho strastech se pozná každý, kdo se někdy pokoušel podnikat nebo kdo byl zaměstnaný v nějaké velké firmě, a v menší míře i kdokoliv, kdo si někdy osvojoval nějakou složitější dovednost, učil se nové řeči apod. Celý proces je divácky velmi uspokojivý, protože ho (byť v jiné podobě) dobře známe.

Radost nám nepochybně dělá i profesní seberealizace jako taková – jako středoškolský učitel Walter White zjevně mrhá svými schopnostmi, kdežto ve výrobě pervitinu patří od samého začátku ke špičce v oboru. Pro všechny, kdo se trápí v nudném povolání, by něco podobného bylo splněným snem.

Z betasamce sebevědomým člověkem. Na začátku je Walter White průměrným slušným člověkem, který si nechá líbit téměř cokoliv. Je smířený s tím, že lepší už to nebude; osudu se vzepřít nedokáže a o konflikty nestojí. Jakmile však zjistí, že má rakovinu, něco se v něm zlomí – zcela všední a nezajímavý člověk, jehož litujeme, se mění ve velmi charismatickou postavu, která o naši lítost nestojí. A jelikož se téměř každý z nás občas zachová tak, že se potom sám před sebou stydí – vyhneme se konfliktu, i když víme, že jsme v právu, necháme si líbit nějakou nespravedlnost, protože se nám nechce přít – je tato proměna velmi uspokojivá. Byť třeba postavu jinak vnímáme jako zavrženíhodnou, v tomto ohledu ji obdivujeme.

Seriál se zároveň nebojí zobrazit i to, co s sebou takováto transformace může přinést. Čím je Walter White sebevědomější, tím víc se projevují jeho temné stránky – pýcha a přehnaná hrdost, záchvaty vzteku, potřeba všechno a všechny ovládat.

 

 

Z kladné postavy zápornou. Bez kontextu by Waltera Whitea za kladného hrdinu nejspíš považoval málokdo – drogy způsobují závislost a ničí lidské životy, jejich výrobce nám tedy příliš sympatický být nemůže. Seriál si však dává velký pozor, aby nás nikdy nepostavil před hotovou věc – počet obětí sice postupně narůstá, vždy lze ovšem najít nějakou výmluvu, vše si lze nějak zdůvodnit. Pro většinu diváků budou zřejmě nejchladnokrevnější akty násilí představovat smrt Jane (konec druhé řady), vražda Galea (konec třetí řady) a přiotrávení malého Brocka (konec čtvrté řady), i ty lze ale podat jako nešťastné souhry okolností nebo situace, v nichž hlavní hrdina neměl na výběr.

Ve skutečnosti tedy nejde o to, kdy se z kladné postavy stane záporná, to je příliš zjednodušené. Kromě prvních pár minut Waltera Whitea nelze považovat za klasického kladného hrdinu – pokud jsme zvlášť striktní, můžeme odsoudit již samotné rozhodnutí vyrábět drogy, nehledě k tomu, že se hned v úvodním dílu dopustí vraždy. Zároveň ho ovšem není možné vnímat ani jako čistě zápornou postavu – nikdy se nepromění v psychopata, který by zabíjel jen tak, pro zábavu.

Výstižnější by tak byla jiná otázka – kdy se „spotřebuje“ soucit, který v nás tento ubožák na začátku vzbudil? Kdy jeho jednání přestaneme omlouvat? A když půjdeme ještě dál – co to o nás vypovídá? Kdybychom byli v jeho situaci, co bychom si sami před sebou dokázali nějak odůvodnit my?