Tipy na autorské čtení

Budete mít autorské čtení a chcete udělat dobrý dojem? Není nutné absolvovat kurz rétoriky, stačí se řídit několika jednoduchými pravidly, která platí jak pro klasické akce, tak pro ty virtuální.

Materiál volte s ohledem na publikum a na akci. Při výběru toho, co budete číst, berte v úvahu kontext – zda vás či vaše texty většina posluchačů bude znát, zda se hodí delší nebo kratší texty, zda se daná akce pořádá pravidelně a zda její návštěvníci mají nějaká konkrétní očekávání, kolik dostanete prostoru, co budou číst ostatní apod. Správná volba materiálu je základ.

Mějte vše předem nachystané a vyzkoušené. Je velmi trapné, když své texty neúspěšně lovíte v mobilu, když ve složce nemůžete najít ten správný papír, když se teprve na pódiu rozhodujete, co budete číst apod. Dáváte tím najevo, že vám publikum nestojí za přípravu a že váš čas je drahocennější než čas posluchačů.
Pokud jste na čtení jako host, nebojte se organizátorů předem zeptat na všechny podstatné detaily – kolik budete mít prostoru, jestli si to budete hlídat sami, nebo na vás někdo mávne, jestli máte volnou ruku při výběru textů, nebo má mít večer nějaké téma apod. Pokud akci organizujete, ujistěte se, že účinkující všechny podstatné informace ví.
U klasických čtení je dobré, když jste na místě s mírným předstihem a můžete se na daný prostor „naladit“, u těch virtuálních je vhodná krátká „generálka“, kdy si vyzkoušíte, co máte kdy zmáčknout. Zvláštně u virtuálních akcí je důležité určit konkrétního člověka, který vám bude po celou dobu k dispozici a který vám pomůže, kdyby se něco pokazilo.

Při čtení seďte na židli s pevnými zády. Pokud nejste zběhlí v rétorice, má na váš projev velmi zásadní vliv to, jak sedíte – jste-li „zhroucení“ dopředu, nebo naopak zaklonění, bude se vám hůř dýchat a váš hlas bude méně znělý. Nejlepší je proto židle s pevnými zády, která dokáže leccos „zachránit“ i v případě, že máte tendenci sedět špatně. (Pozor si na to dejte zvláště v kavárnách, kde vám často s dobrým úmyslem nabídnou třeba polstrované křeslo, do něhož „zapadnete“.)
Malá část autorů preferuje, když může při čtení stát, pro většinu je to ale zbytečně stresující. Pokud si nejste jistí, co vám bude příjemnější, rozhodně raději seďte.

 

 

Čtěte nahlas, srozumitelně, a hlavně pomalu. Při čtení se snažte co nejlépe vyslovovat, a především čtěte pomaleji, než se vám bude zdát odpovídající – téměř na každé akci bývá hned několik autorů, co zbytečně spěchají. Roli tu hraje celá řada faktorů. I zkušenější autor bývá trochu nervózní, a tak je jeho subjektivní vnímání času mírně zkreslené, navíc své texty dobře zná a ví, jak co myslel, takže se mu zdají jednodušší a srozumitelnější, než ve skutečnosti jsou. Je také třeba vzít v úvahu, že při četbě může člověk zpomalit, nebo se dokonce o kus vrátit, zatímco při poslechu tempo určuje někdo jiný, což opět ztěžuje porozumění. Vždy tedy čtěte o něco pomaleji, než by vám přišlo přirozené.
U virtuálních čtení, kde může kvalita přenosu kolísat, platí toto všechno dvojnásob.

Pokud je to namístě a pokud to dokážete, komunikujte s publikem. U některých textů a akcí se hodí, když s publikem občas prohodíte pár slov, když řeknete nějaký vtip, nebo třeba zajímavost o tom, co budete číst. Nesmíte to ale přehnat, tato „intermezza“ by neměla zastínit samotné texty.
Pokud vás publikum nezná, nijak své dílo nehodnoťte a nechte posluchače, ať si názor udělají sami. Ať už se pochválíte, nebo své texty „preventivně“ shodíte, bývá to velmi riskantní, neboť je velká šance, že to vyzní trapně.
Dokážete-li to, reagujte na publikum nonverbálně – když se posluchači smějí, udělejte krátkou pauzu, při čtení se na ně občas podívejte apod. Snažte se číst pro ně, ne pro sebe. Zároveň si to ale nezapomeňte užít!